Jak je na tom tma v Beskydech?

O tom, že vzniká Beskydská oblast tmavé oblohy, jsme již informovali. Možná si ale řeknete – vždyť to není žádná nepřístupná oblast a lidská sídla jsou nedaleko. Jak je to tedy s beskydskou tmou ve skutečnosti?

Opravdová tma se nepozná jen podle toho, že vidíte hodně hvězd a výraznou Mléčnou dráhu, ale také díky dalším zajímavým úkazům. Mezi ně patří zodiakální, nebo česky zvířetníkové světlo a dále například airglow nebo stíny vrhané díky svitu planet a Mléčné dráhy.

Zvířetníkové světlo

Je to pás slabého světla, který v ideálních podmínkách obepíná celou oblohu. Na jeho spatření je potřeba, aby byla obloha dostatečně tmavá. Nejjasnější části zvířetníkového světla jsou asi tak jasné, jako slabší části Mléčné dráhy. Zvířetníkové světlo je vlastně Sluncem osvětlený meziplanetární prach, který je koncentrován okolo roviny ekliptiky (neboli roviny, kde obíhají planety). Nejjasnější je u obzoru nad ránem, nebo večer. Na obloze lze pozorovat ještě jedno zjasnění v protislunečním bodě, tzv. protisvit. Když je pás zodiakálního světla kompletní (přes celou oblohu), potom mluvíme o mostu. Kompletní most však v Beskydech pozorovat nejde, na to je zde ještě malá tma (kompletní most doporučujeme pozorovat na Slovensku v Parku tmavej oblohy Poloniny, popř. jiných tmavších lokalitách).

Zvířetníkové světlo je pozorovatelné nejlépe nad ránem na podzim, nebo večer zjara, kdy svírá ekliptika dostatečný úhel s obzorem. Tehdy připomíná vysoký šikmý zužující se kužel světla bělavé barvy. Protisvit vrcholí kolem půlnoci a pozvolna se posouvá souhvězdími s tím, jak postupuje Slunce na druhé straně nebeské sféry. Velikost tohoto světlejšího místa na obloze je asi 5 až 10 stupňů a má trochu protáhlý tvar ve směru ekliptiky. Jak bylo řečeno, na velmi tmavé obloze přechází plynule v zodiakální most (pás).


Protisvit – slabé, oválné zjasnění na obloze, vpravo od středu snímku.

Kužel zodiakálního světla

Airglow

Dalším „důkazem tmy“ je, když vidíte svítit vzduch. Ne, není to způsobeno požitím halucinogenních látek; vzduch skutečně může sám zářit a říká se tomu airglow. Princip je podobný jako u vzniku polární záře – elektron v atomu „vzduchu“ nám vlivem nárazu nabité částice poskočí do vyšší energetické hladiny a cestou na nižší hladinu se energie zbaví vyzářením fotonu (světla). U airglow je zdrojem dočasného zvýšení energie elektronů v atomu světlo, přesněji UV záření. Vzduch se přes den takto energeticky nasytí a průběžně pak energii vyzařuje. My pak na fotografiích můžeme vidět zelené pásy zářícího vzduchu, nejlépe nad obzorem, kdy je pozorujeme více z boku. Ve světlem znečištěných oblastech je právě nejvíce záře u obzoru, a proto airglow často zaniká. Pro pohled očima je pak airglow natolik slabé, že jej nelze pozorovat denním barevným viděním, proto reálně budete mít pocit, že v některém místě je obloha jaksi difúzně světlejší. Fotografie vám potom potvrdí zelenou barvu oné tušené záře.


Airglow

Stíny

Dalším „temným“ úkazem je pozorování stínu, který vrhají předměty osvětlené jasným svitem planety Venuše. To jsme však letos na podzim nepozorovali, nemusí to však být způsobeno „nedostatkem tmy“, ale třeba nižší efektivní září planety vlivem aktuálních podmínek. Za výjimečných podmínek, například když města v okolí hor „zalije“ silná vrstva nízké inverzní oblačnosti (utlumí světlo měst), mohou se i naše nejtmavší horské lokality přiblížit na úroveň, kdy začíná svým svitem „vadit“ i Jupiter a objekty osvícené Mléčnou dráhou vrhají stíny. To už se ale spíše bavíme o lokalitách, kterých je v Evropě velmi málo (opět zmíněné Poloniny, případně vnitrozemská pohoří v Chorvatsku, Alpy apod.).

Měření jasu noční oblohy

Další možností, jak věrohodně popsat tmu, je ji změřit. To se může dělat například odhadem MHV (mezní hvězdná velikost – hledáme nejslabší ještě viditelné hvězdy) nebo měřicími přístroji, například SQM (Sky Quality Meter), případně popisem výskytu světelných „kupolí“ měst a výškou, do které zasahují. Náš tým provedl několik měření v oblasti i jejím blízkém okolí a dá se říct, že jas oblohy v Beskydské oblasti tmavé oblohy dosahuje v průměru 21,2 – 21,3 MSA (magnituda na čtvereční úhlovou vteřinu oblohy). Čím vyšší je číslo, tím je obloha tmavší. Tabulku, která vám rychle objasní význam číselné hodnoty, najdete níže. Veličina je logaritmická, takže obloha o 1 MSA tmavší je i okem zřetelně temnější. Mapu s naměřenými hodnotami můžete najít na webu českého projektu mapování světlosti oblohy skyquality.com. Není od věci také zmínit, že na klimatologické stanici na Bílém kříži náš tým podpořený z prostředků programu Think big Nadace O2 provozuje stanici na měření jasu oblohy a pozorování videometeorů.


Přibližné hodnoty jasu noční oblohy odpovídají v různých lokalitách.

Geocaching

Průvodcem po tmavých lokalitách v Beskydech, kde se dá dobře pozorovat, s dobrým dojezdem a místem pro pozorování (vyjma jedné, která vás zavede do míst dopadu meteoritu Morávka), vám může být série geocache s názvem Beskydská oblast tmavé oblohy, která v současnosti vzniká. Na světě už jsou první tři geocache, další můžete brzy očekávat.


Noční odlov geocache

Jeden komentář k Jak je na tom tma v Beskydech?

  1. Šest nových keší v místech, která miluji – udělali jste mi velikou radost.